Dnes je Středa, 20. září 2017 | Mapa stránek | Napište nám

CE - Výzkumná agenda


Hlavní výzkumný problém

Ústředním problémem, na nějž se projekt zaměřuje, je otázka: Co znamená uznat lidství druhého, jak na rovině osobní (vztah k rodině, přátelům, blízkým lidem, spolupracovníkům, lidem stejného náboženství), tak na rovině společenské (v našem vztahu k trpícím a znevýhodněným lidem, zločincům, jiným kulturám, náboženským skupinám, utlačovaným národům, uprchlíkům, atd., v rámci naší společnosti i za jejími hranicemi). Propojení osobní a společensko-politické roviny je v souladu s určujícím trendem v etice i sociální teorii, které upouštějí od předpokladu, že tyto roviny lze od sebe oddělit nebo že jsou dokonce diametrálně protikladné. I když však již byla provedena některá předběžná zkoumání politických emocí a politické dimenze lásky, dosud nebyly dostatečně vyjasněny přesné způsoby, jimiž lze propojit sféru osobní na straně jedné (vztahy, emoce) se sférou společenskou, právní a politickou na straně druhé. Podstatnou část projektu bude tvořit základní výzkum ve formálním smyslu, tj. bude vypracováno a rozvinuto základní pojetí uznání lidství druhého prostřednictvím reflexe různých typů vztahů a emočních reakcí, a to jak na rovině osobní a mezilidské, tak v různých kontextech sociální a politické interakce. Filosofické pojednání toho, jak tyto vztahy vyobrazuje literatura a umění, bude významnou součástí výzkumu. Další část projektu bude spočívat v aplikovaném výzkumu v tom smyslu, že výsledky budou přímo aplikovatelné na konkrétní současné společenské výzvy se zvláštním zaměřením na politické a právní problémy, jež před nás staví populismus, nacionalismus, náboženské konflikty, migrace, uprchlická krize, změna klimatu a proměňující se evropská identita.

Dva typické konkrétní problémy

(1) Do jaké míry lze lásku, stud, lítost a výčitky svědomí legitimně uplatnit na rovině sociální, či dokonce politické tak, aby podporovaly, spíše než podrývaly, liberální politické zřízení? Nepředstavuje takováto jejich socializace či politizace nutně vždy neliberální zásah do veřejné sféry, kterou jinak utváří slušnost, spravedlnost a respekt k lidské důstojnosti a lidským právům? Debata o této otázce má dlouhou tradici; na jedné straně stojí liberální myslitelé jako Hannah Arendt, volající po jasném oddělení a odmítnutí myšlenky, že zodpovědnost vůči druhému člověku v sociálních a politických kontextech by měla stát na tak prchavém základě jako láska. Na druhé straně např. Simone Weil zastává právě protikladné stanovisko, aniž by však jasně vyložila, jakým způsobem lze lásku učinit věcí „politickou“.

(2) Uznáme-li, že vztahy a emoční reakce na druhé v osobním a mezilidském kontextu skutečně hrají roli ve veřejné sféře, jakým způsobem lze adekvátně a produktivně vyjasnit naše porozumění jim tak, aby splnilo svůj účel? Jinými slovy, jak nalézt způsob takového pojednání témat hrdosti, studu, viny, lítosti a vztahů, do nichž jsou zapuštěny, který by nám umožnil přijít s filosofickým vysvětlením překračujícím (či dokonce narušujícím) hranice individuálního a společenského, či soukromého a veřejného?

Často se předpokládá, že etika má dvě roviny: rovinu individuálních či osobních vztahů, a rovinu veřejnou a politickou, zahrnující právní, společenské a politické vztahy, včetně vztahů mezinárodních. Hlavním tématem projektu bude identifikovat a specifikovat rozličné způsoby, jimiž etická témata z oné první roviny nutně určují i pojetí etického jednání na rovině druhé. Cílem není zrušit tato rozlišení, nýbrž je spíše podržet právě jako pouhá rozlišení, a nikoli jako rigidní dichotomii či binární protiklad toho druhu, který platí stejným způsobem v každém kontextu.

Současný stav poznání

Společenské vědy jako celek prošly v poslední dekádě podstatným „obratem k emocím“, tj. došlo ke zvýšení zájmu o způsob, jakým emoce a další pociťované a prožitkové reakce ovlivňují morální jednání a politickou praxi. Ústřední myšlenkou orientující tuto práci zde byl poznatek, že naše chápání sociálních/společenských a politických záležitostí bylo omezené v důsledku reduktivního pojetí veřejné a společenské sféry. Vynikajícím příkladem jedné z prvních kritik tohoto reduktivního pojetí je úvaha Jacquesa Derridy z jeho díla The Politics of Friendship (1994), že liberální teorie, která přehlíží přátelství a solidaritu ve jménu soustředění na svobodu a rovnost nepochopí adekvátně ani jeden z těchto fenoménů. Dvě desetiletí sociální dezintegrace to jasně doložily. Nedávná kniha Marthy Nussbaum Political Emotions: Why Love Matters for Justice (2013) je pak typickým příkladem tohoto nového trendu, i když předkládá spíše „celkový obrázek“, než detailní zkoumání.

Do vytyčeného výzkumu dobře zapadnou některé již rozvíjené směry diskuse. Existují nuancovaná a detailnější zkoumání trestání zostuzením. (Významný je zde vliv Bernarda Williamse na současná pojetí rozdílu mezi studem a vinou, i jeho pojetí kultur studu a kultur viny). Základním předpokladem těchto trestů je to, že stud je úzce propojen se smyslem pro společenství. Toto propojení však funguje ve více směrech, např. člověk zbavený majetku a sociálně vykořeněný a vyloučený se stává znehodnoceným ve svých vlastních očích, stejně jako v očích ostatních. Poznámka Simone Weil, že „být chudý je nejjistější cestou, jak se stát neviditelným“, se zde zdá na místě. Práce Weilové ze 40. let, ukazující, že probuzení a udržení smyslu pro sdílené lidství tváří v tvář neštěstí vyžaduje víc než slušnost a minimální respekt, jsou v této souvislosti důležité. Nicméně rozšíření tohoto pojetí na sociální a politickou rovinu v případě lásky či jiných emocí teprve začínají být zkoumána.

Další rozvoj výzkumné agendy

Výzkum se bude rozvíjet ve dvou směrech:
I. Ačkoli se v současnosti zdá, že existuje v mezinárodním výzkumu podpora obecné myšlenky, že relevantní osobní a afektivní pojmy skutečně mají sociální a politický rozměr, aplikace této myšlenky vyžaduje detailní základní výzkum, s nímž se nicméně teprve začíná. Porozumíme-li jasněji mezilidským vztahům a postojům na osobní rovině, základní východiska diskusí o utváření politiky budou modifikována způsobem, který bude přiměřenější požadavkům společenské solidarity a potřebě sdíleného lidství. Potenciál dalšího rozvoje v těchto oblastech či rozvoje našich základních východisek je značný.

II. Tým projektu se nicméně hlásí k důležitosti aplikovaného výzkumu a k zásadě, že „čistá“ teorie separovaná od konkrétních současných společenských výzev snadno sejde na scestí. Po celou dobu projektu tedy bude kladen velký důraz na tvorbu inovativního a mezinárodně excelentního výzkumu v oblasti konkrétních (aplikovaných) otázek, v nichž jde o společenskou solidaritu a sdílené lidství.

V souladu s těmito dvěma hlavními směry budou výzkumné aktivity rozděleny do dvou tříletých fází se zaměřením na základní výzkum (1. - 3. rok) a aplikovaný výzkum (4. - 6. rok). V obou fázích bude nicméně kladen důraz na aktuálnost zkoumaných problémů a na nalezení takových možností jejich zkoumání a řešení, které budou čerpat i z komunikace s příbuznými disciplínami (psychologií, literární vědou, teorií umění, atd.).
Aktuality
Najdete nás na Facebooku